Život jako lego
Většina z nás má tendenci dívat se na výzvy a křižovatky, které před nás život staví, jako na hromádky vysypaného lega, k němuž není návod. Chaos barev, možností, kombinací… Pokud sedíte nad hromádkou skutečného lega, ani vás nenapadne, že byste měli bez návodu a co nejdříve pospojovat všechny dílky k sobě. Nenapadne vás nutit se k okamžitému postupu. Chápete, že musíte mít trpělivost skládat jeden dílek za druhým, aby vám nakonec vznikl požární vůz nebo raketa.
Tento logický postup, který u lega dobře chápeme, dost často neumíme využít v životě. Většinou se chováme přesně naopak. Chaoticky se přehrabáváme kupkou kostiček nesourodých barev, chvíli se věnujeme tomu, pak zase něčemu jinému. Děláme pak všechno a nic, předem frustrováni tou neuvěřitelnou škálou kombinací.
Možná namítnete – no jo, ale k legu máme návod. Jak a kde vzít ale návod na život? Ten mi nikdo nedá! A máte pravdu. Návod na život vám skutečně nikdo nedá, jediným majitelem návodu k vašemu životu jste vy sami.
Na to, abyste se dostali ke svému návodu, existuje spousta funkčních metod. Mně osobně pomáhají dvě: koučování a herecké improvizace. Koučování nám pomáhá odhalit naše vnitřní i vnější zdroje, upřesnit, co si vlastně od života přejeme, které věci bychom v sobě měli podpořit a co naopak vynechat. Krok za krokem – kostičku za kostičkou – pak koučování pomáhá stavět základy naší práce či našich vztahů anebo dává kontury životu vůbec. Herecká improvizace zase postupně trénuje naši odvahu jednat, zkoušet nové věci, poznávat se a budovat vědomí sebe sama neboli sebevědomí.
A tak nám všem přeji, abychom měli trpělivost studovat náš vnitřní návod, a poskládali jsme tak chaotickou hromádku lákavých kostiček našeho života ve smysluplný celek!
Žádné komentáře:
Okomentovat