PODVĚDOMÍ
V podvědomí máme uloženo vše, co se nám kdy odehrálo. Vše do nejmenších detailů. Když tam máme uloženy vzpomínky na první školní den a oslavu 18.narozenin, máme tam samozřejmě i vzpomínku na to, jaké to bylo u maminky v bříšku, náš porod, první kojení, bohužel i hádky rodičů, odtajnění toho, že dárky nenosí Ježíšek a podobně...
Ke každé vzpomínce se váže nějaký emoční náboj. Může být příjemný a může být mrazivý. Jaké pocity, emoce a jaké mechanismy se vám spouští, když si vzpomenete na hádku vašich rodičů, kteří po sobě křičí, uráží se a pak spolu několik hodin nemluví? Asi to bude úzkost...
EGO
Ego myslí a vymýšlí, má logiku, používá tituly a nebo se za ně schovává, je ostré jako nůž a je kritické. Ego má na vše svůj názor. Často něco potřebuje, cítí se být lepší a nebo horší než ostatní. Ego není jen egoismus a povýšený způsob chování, ego je i urážlivost, pocit méněcennosti, nedůležitosti, a slabosti, pochybnosti... Ego je také strach a bolest, nechutˇ ke změnám. Pobuřuje jej motto- Vím, e nic nevím..
DUŠE
Bez duše bychom nebyli ničím, jen mrtvá schránka. Veškerá inspirace, síla Ducha, odhodlání a intuice pocházejí z duše/ducha. Duše zná i všechna řešení a odpovědi na vaše otázky. Tam, kde hlava neví, Duše ví vždycky. Duše je vždycky s námi, to znamená, že i když jste si myslel/a, že jste na vše sám/a, není to tak. "Myslí -hlava, cítí -Duše/srdce" V Duši se také skrývá veškerá moudrost a zkušenosti všech jejich inkarnací. Můžete z toho čerpat. Mezi námi je mnoho Duší Zasvěcenců a znovu-obnoveným kontaktem s duší si můžete "vzpomenout" na svou Cestu, na svůj úkol... Bohužel ne každý má kontakt se svou Duší.
EMOCE
Každý má emoce ale ne každý je projevuje "adekvátně". Někdo je příliš hlučný a emotivní v projevech, jiný své emoce skrývá před světem. V prvním odstavci jste se dočetli, že každá naše vzpomínka uložená v podvědomí má k sobě přiřazenou nějakou emoci, pocit. Někdo říká, že jeho každodenní život otravují ty "nepříjemné" emoční pochody, proto se pak na sebe zlobí a všemožně své pocity potlačuje a nezvládá. A co potom když si na nás někdo vylívá své nezpracované emoce, to je potom nálož, vid'te...
Věděli jste, že máme emoční mapy? Ve svém energetickém obalu má každý svůj emoční otisk, každý na něj podvědomě nějak reagujeme. Vzpomeňte si například, když stojíme v chumlu lidí a za vámi stojí někdo, z koho se vám udělá fyzicky špatně. Jakmile si poodejdete, uleví se vám. Pak se například dozvíte, že dotyčný uvažuje nad sebevraždou... Emoční tělo je potřeba vědomě čistit a tím se nám vyladí emoční stránka života, stáváme se klidní a vyrovnaní...
ROZŠÍŘENÉ VNÍMÁNÍ
To, co je zjevné nemusí být vždy nejvyšší pravda. Nakoukněte za oponu...
SLOVO
Jedno moudro praví - Slovo a tón hlasu jsou jako hlína a kamení, co způsobují zranění. Slovem můžete léčit, vyjádřit podporu a důvěru, můžete vyjádřit souhlas i nesouhlas. Můžete tvořit, můžete ničit. Každé slovo má vibraci. V Atlantídě jsme léčili různým způsobem, v Chrámu Zvuku se mimo jiné pronášela slova a ta léčila, bylo to vibrací a záměrem. Vyzkoušejte to.
A nyní se podívejte, jak celý systém pracuje společně. Vezmeme si nějakou běžnou situaci. Na chodbě potkáváte souseda, který se na vás nikdy nepodívá a nikdy vás nepozdraví první. Máte dojem, že vás ingnoruje. PODVĚDOMÍ vám najde podobnou vzpomínku, ale nepošle ji do vědomí, takže o ní nevíte.
CELÝ PROCES - Ve vzpomínce máte situaci, kdy jdete jako malá holčička se svým tatínkem do obchodu a ten se opakovaně zlobí na souseda, který tam pracuje a dělá, že ho nevidí. Pronese větu typu: "Co si o sobě sakra myslí, neumí pozdravit? Příště ho nepozdravím!" Jenže příště ho tatínek zase pozdraví, protože je slušně vychovaný. Pak se na sebe ale zlobí, protože si už dvakrát slíbil, že to příště neudělá, a přece. Tuto vzpomínku má holčička v podvědomí. A proto s ní nevědomě operuje v dospělosti. I ona má "problém se sousedem". Zlobí se na svého souseda, i na sebe, že se opakovaně dostává do stejné situace. Zdraví souseda, který na místo pozdravuj něco zamumle a uhne pohledem. Takže máme nevědomou vzpomínku spojenou se sousedem a tatínkem. Je urkytá v podvědomí a pojí se k ní "nepříjemný" EMOČNÍ náboj.
EGO ženy vyhodnotí celou situaci= cítím se ublížená a přehlížená mým sousedem a to si nenechám líbit. Žena se jednoho dne neudrží a svou křivdu dá do SLOV a spustí na souseda slovní a emoční palbu... Soused absolutně nechápe.
Jak by vypadalo ROZŠÍŘENÉ VNÍMÁNÍ v tomto případě?
Situace s tatínkem a sousedem - Onen soused pracující v obchodě raději ignoroval svého zdravícího souseda, než aby se podíval do tváře muži, kterému tajně "krade manželku". Situace s ženou a sousedem- onen soused na chodbě se ženě nedívá do očí a nezdraví první, protože je do ní zamilovaný a stydí se...
Napadlo by vás to?
Jak by se k situaci vyjádřila DUŠE?
"Mám chut' dnes pozdravit všechny bez ohledu na to, zda můj pozdrav někdo opětuje"
zdroj článku: Deník Natálie Tothové
V podvědomí máme uloženo vše, co se nám kdy odehrálo. Vše do nejmenších detailů. Když tam máme uloženy vzpomínky na první školní den a oslavu 18.narozenin, máme tam samozřejmě i vzpomínku na to, jaké to bylo u maminky v bříšku, náš porod, první kojení, bohužel i hádky rodičů, odtajnění toho, že dárky nenosí Ježíšek a podobně...
Ke každé vzpomínce se váže nějaký emoční náboj. Může být příjemný a může být mrazivý. Jaké pocity, emoce a jaké mechanismy se vám spouští, když si vzpomenete na hádku vašich rodičů, kteří po sobě křičí, uráží se a pak spolu několik hodin nemluví? Asi to bude úzkost...
EGO
Ego myslí a vymýšlí, má logiku, používá tituly a nebo se za ně schovává, je ostré jako nůž a je kritické. Ego má na vše svůj názor. Často něco potřebuje, cítí se být lepší a nebo horší než ostatní. Ego není jen egoismus a povýšený způsob chování, ego je i urážlivost, pocit méněcennosti, nedůležitosti, a slabosti, pochybnosti... Ego je také strach a bolest, nechutˇ ke změnám. Pobuřuje jej motto- Vím, e nic nevím..
DUŠE
Bez duše bychom nebyli ničím, jen mrtvá schránka. Veškerá inspirace, síla Ducha, odhodlání a intuice pocházejí z duše/ducha. Duše zná i všechna řešení a odpovědi na vaše otázky. Tam, kde hlava neví, Duše ví vždycky. Duše je vždycky s námi, to znamená, že i když jste si myslel/a, že jste na vše sám/a, není to tak. "Myslí -hlava, cítí -Duše/srdce" V Duši se také skrývá veškerá moudrost a zkušenosti všech jejich inkarnací. Můžete z toho čerpat. Mezi námi je mnoho Duší Zasvěcenců a znovu-obnoveným kontaktem s duší si můžete "vzpomenout" na svou Cestu, na svůj úkol... Bohužel ne každý má kontakt se svou Duší.
EMOCE
Každý má emoce ale ne každý je projevuje "adekvátně". Někdo je příliš hlučný a emotivní v projevech, jiný své emoce skrývá před světem. V prvním odstavci jste se dočetli, že každá naše vzpomínka uložená v podvědomí má k sobě přiřazenou nějakou emoci, pocit. Někdo říká, že jeho každodenní život otravují ty "nepříjemné" emoční pochody, proto se pak na sebe zlobí a všemožně své pocity potlačuje a nezvládá. A co potom když si na nás někdo vylívá své nezpracované emoce, to je potom nálož, vid'te...
Věděli jste, že máme emoční mapy? Ve svém energetickém obalu má každý svůj emoční otisk, každý na něj podvědomě nějak reagujeme. Vzpomeňte si například, když stojíme v chumlu lidí a za vámi stojí někdo, z koho se vám udělá fyzicky špatně. Jakmile si poodejdete, uleví se vám. Pak se například dozvíte, že dotyčný uvažuje nad sebevraždou... Emoční tělo je potřeba vědomě čistit a tím se nám vyladí emoční stránka života, stáváme se klidní a vyrovnaní...
ROZŠÍŘENÉ VNÍMÁNÍ
To, co je zjevné nemusí být vždy nejvyšší pravda. Nakoukněte za oponu...
SLOVO
Jedno moudro praví - Slovo a tón hlasu jsou jako hlína a kamení, co způsobují zranění. Slovem můžete léčit, vyjádřit podporu a důvěru, můžete vyjádřit souhlas i nesouhlas. Můžete tvořit, můžete ničit. Každé slovo má vibraci. V Atlantídě jsme léčili různým způsobem, v Chrámu Zvuku se mimo jiné pronášela slova a ta léčila, bylo to vibrací a záměrem. Vyzkoušejte to.
A nyní se podívejte, jak celý systém pracuje společně. Vezmeme si nějakou běžnou situaci. Na chodbě potkáváte souseda, který se na vás nikdy nepodívá a nikdy vás nepozdraví první. Máte dojem, že vás ingnoruje. PODVĚDOMÍ vám najde podobnou vzpomínku, ale nepošle ji do vědomí, takže o ní nevíte.
CELÝ PROCES - Ve vzpomínce máte situaci, kdy jdete jako malá holčička se svým tatínkem do obchodu a ten se opakovaně zlobí na souseda, který tam pracuje a dělá, že ho nevidí. Pronese větu typu: "Co si o sobě sakra myslí, neumí pozdravit? Příště ho nepozdravím!" Jenže příště ho tatínek zase pozdraví, protože je slušně vychovaný. Pak se na sebe ale zlobí, protože si už dvakrát slíbil, že to příště neudělá, a přece. Tuto vzpomínku má holčička v podvědomí. A proto s ní nevědomě operuje v dospělosti. I ona má "problém se sousedem". Zlobí se na svého souseda, i na sebe, že se opakovaně dostává do stejné situace. Zdraví souseda, který na místo pozdravuj něco zamumle a uhne pohledem. Takže máme nevědomou vzpomínku spojenou se sousedem a tatínkem. Je urkytá v podvědomí a pojí se k ní "nepříjemný" EMOČNÍ náboj.
EGO ženy vyhodnotí celou situaci= cítím se ublížená a přehlížená mým sousedem a to si nenechám líbit. Žena se jednoho dne neudrží a svou křivdu dá do SLOV a spustí na souseda slovní a emoční palbu... Soused absolutně nechápe.
Jak by vypadalo ROZŠÍŘENÉ VNÍMÁNÍ v tomto případě?
Situace s tatínkem a sousedem - Onen soused pracující v obchodě raději ignoroval svého zdravícího souseda, než aby se podíval do tváře muži, kterému tajně "krade manželku". Situace s ženou a sousedem- onen soused na chodbě se ženě nedívá do očí a nezdraví první, protože je do ní zamilovaný a stydí se...
Napadlo by vás to?
Jak by se k situaci vyjádřila DUŠE?
"Mám chut' dnes pozdravit všechny bez ohledu na to, zda můj pozdrav někdo opětuje"
zdroj článku: Deník Natálie Tothové
Žádné komentáře:
Okomentovat