Žádost pro moji dobrou kamarádku Lucinku

 

 

Pomozte mi prosím v mé složité životní situaci.


Toto je životní příběh mojí přítelkyně Lucky a stojí za to si ho přečíst a zapřemýšlet. V takové situaci se může ocitnout každý z nás.........
"jak říkala moje babička, neštěstí a pohromy nechodí po horách, ale po lidech"

 
Dne 31.10.1998 jsem se vdala, naše manželství trvalo 13 let a bylo celkem spokojené. Naše rodina se mezitím rozrostla o dvě děti, dceru a syna. Dne 16.11.2010, se mi stal na noční směně pracovní úraz. Při přesunu palety na plošinu se mi roztříštily meziobratlové ploténky. Byla jsem okamžitě hospitalizována v šumperské nemocnici, odkud jsem byla převezena do FN Olomouc, kde jsem prošla mnoha vyšetřeními. Diagnóza zněla: kauda nejvyššího stupně (selhání močového měchýře) a selhání dolních končetin. Následovala operace, kterou to vše začalo.

Po propuštění domů jsem se moc těšila na děti a manžela, který mi ale po týdnu sdělil šokující zprávu. Byl mi 5 let nevěrný a navíc ještě s mužem. Tato informace mě doslova položila. Zkolabovala jsem a odvezla mě rychlá záchranná služba. Můj stav se zhoršil, začala jsem opět mít problémy s nohama. Poslali mne na CT a magnetickou rezonanci, kde zjistili, že mám útlak páteřního kořene, levá noha zůstala ochrnutá.

Po další léčbě mě propustili domů. Při životě mě držely moje děti, rodina a sousedé, ať již se jednalo o pomoc s oblékáním nebo pomoc s přesunem na mísu. Po 6 týdnech jsem opět zkolabovala, absolvovala znovu hospitalizaci v Šumperku a Olomouci, kde mi sdělili, že léčba bude dlouhodobá a budu převezena do Rehabilitačního ústavu v Hrabyni. Zde jsem pokračovala dále v rehabilitacích a snažila se ze všech sil, abych se postavila na obě nohy. Můj manžel zatím pokračoval v nechutnostech a doslova mi oznámil, že „s kryplem žít nebude“ a děti dá do dětského domova. V tu chvíli jsem začala jednat, zažádala jsem o víkendové propuštění z Hrabyně a děti jsem převezla za pomoci mých bratrů k mým rodičům. Hned jsem podala žádost o rozvod manželství.

Po návratu do Hrabyně se u mě začaly objevovat tetanické křeče, v takovém stádiu, že jsem kolabovala do bezvědomí. Převezli mě na vyšetření do olomoucké fakultní nemocnice, kde mi oznámili další termín nevyhnutné operace s datem 14. října 2011, do té doby jsem byla na rehabilitaci v Hrabyni. Po operaci byl můj stav natolik špatný, že jsem skončila na jednotce intenzivní péče na různých přístrojích a intubacích, udržována v umělém spánku.

Po zlepšení mého zdravotního stavu jsem byla propuštěná domů k mým rodičům, ke kterým jsem se přestěhovala i s dětmi. Bohužel levá noha i po druhé operaci zůstala stále ochrnutá, prokázala se plegie levé dolní končetiny. Nejhorší bylo zjištění, že jsem na rodičích vázaná s veškerou pomocí, vyřizováním u lékařů a na úřadech. Měla jsem před sebou různá soudní stání, úspěšně jsem se rozvedla s tím, že děti byly svěřeny do mé péče. S dětmi a rodiči jsem strávila krásné Vánoce, na které nelze zapomenout a po Novém roce jsem musela nastoupit znovu na rehabilitace v Hrabyni, odkud jsem byla propuštěna na začátku května 2012.

Tohle je můj strastiplný příběh, kterým jsem si prošla. Aby toho nebylo málo bylo nutno nalézt řešení, kde budu s dětmi bydlet. Rodiče bydlí v panelovém domě ve třetím patře bez výtahu, což je pro mě na invalidním vozíku nepřístupné. Bratři mě dočasně přenášeli po schodech na židli. Začali jsme tedy jednat, rodiče se museli na stará kolena zadlužit, vzít si hypotéku a koupit dvougenerační domek, abych měla pořád někoho při ruce. Ten je ale nutné bezbariérově přestavět tak, abych se v přízemí mohla pohybovat na invalidním vozíku. Na to pochopitelně nemám dostatek finančních prostředků, žádala jsem o dotace, ale po škrtech a legislativních změnách platných od začátku roku 2012 je to dosti složité.

Jak mám začít žít nový život, když potřebuji udělat nákladné stavební úpravy? Bez financí to nejde! Jsem neustále na neschopence, čeká mě invalidní důchod. To mi sotva stačí na uživení dětí. Žádala jsem o různé půjčky, ale bohužel mi byly z důvodů nízkých příjmů zamítnuté. Proto Vás prosím i o sebemenší příspěvek.

 

 

    Číslo účtu:

                203210331/0600 

     e-mail:

          lucieryznarova33@seznam.cz

    

    Děkuji všem dobrým a ochotným lidičkám 

         Lucie Rýznarová

 

 

   A já - Irena Hufová - děkuji všem,

  kdo si článek přečtou...........a pomohou