Dobrý den,
dnes mám pro Vás poučný příběh:
Dva mniši se procházeli lesem. Došli k řece.Na břehu řeky stála nevěsta v krásných bílých šatech.
Nemohla sama překročit rozbouřenou řeku,
aniž by si neponičila krásné šaty.
Starší z mnichů neváhal a přenesl ji přes řeku ve svém náručí.
Nevěsta mu poděkovala a spěchala dále na svoji svatbu.
Mniši pokračovali dále ve své cestě, ale mladý mnich vypadal utrápeně,
jak si pořád dokola své přehrával, co se stalo v jeho mysli.
„Jak to mohl můj bratr udělat?
Copak slib čistoty pro něj nic neznamená?
Nemáme dovoleno se na žádnou ženu podívat, natož se jí dotknout!“
Jak o tom přemýšlel, myšlenky v jeho hlavě se stávaly zlostnějšími.
Podíval se na starého mnicha, aby zjistil, jestli jeví alespoň známky lítosti.
Starý mnich vypadal klidně a v míru.
To rozzuřilo mladého mnicha ještě víc a obořil se na něho:
„Jak jsi to mohl udělat?
Nemáme dovoleno se podívat na ženu, natož dotýkat se jí.“
Starý mnich se usmál a řekl:
„Já už jí dávno položil, proč jí stále neseš ty?“
