sobota 11. října 2014

Prostor Lásky













POKORA

je důsledkem zvnitřnění v denním vědomí 
v každém činu dne ... jedině s pokorou v srdci 
lze nalézt štěstí, naopak s pýchou a povýšeností 
sebe sama, člověk upadne do trapného až 
komického posilování ega - svého malého já,
takto se může jevit z pohledu nadhledu, 
pakliže se koukne se zdravým rozmyslem,
sám na sebe nebo jej takto vnímá okolí.
Pokora by neměla být pokořením se před lidmi, 
ale před Bohem najít pokoru, 
je velice důležitý okamžik v životě člověka, 
neboť po dlouhé cestě posilování svalnatého ega 
rozpoznal vlastní hloupou nadřazenost.
Když jsme v pokoře, můžeme čistě slyšet hlas 
intuice, té vznešené dámy, která nám vždy ukáže 
cestu všeobecného dobra.
Ona najde inteligentní vyřešení problémů bez 
intelektuálního vměšování i politikaření.. 
Intuice je neocenitelnou pomocí pro praktický i 
pro duchovní život. Probouzí se, jakmile člověk 
"opustí " celou myšlenkovou namáhavost o 
řešení problému a přenechá řešení hlubší 
složce inteligence v úplné důvěře v Sílu, 
která nás převyšuje.
K tomuto bodu se musíme propracovat sami 
svou pílí, houževnatostí, přesvědčením 
a vírou ve Vesmírné i Pozemské zákony,
které bychom měli znát.
Pak se tato aktivní práce na sebe sama zúročí 
člověk pocítí tu onu blaženost,
kdy snadno, hravě, radostně a lehce 
jde ruku v ruce s každým okamžikem života 
prožívajíc je v lehkosti, radosti, smysluplnosti, 
neboť pochopil posloupnost dění .
Proč vše muselo být přesně tak,
jak se projevilo, neboť proto přišlo to, co teď žije, 
Může pak směle dojít k vyvrcholení procesu 
tímto okamžikem ku zrození nového jedince, 
s vyššími principy rozvíjejících se ideálních 
ctností.