pátek 21. února 2014

Láska, vztahy a přátelství


 

- ☼- CESTA LÁSKY -☼-
 
Celý váš život je sen. Žijete ve vlastní fantazii a všechno, co o sobě víte,
je pravda jen pro vás. Vaše pravda neplatí pro nikoho jiného včetně vašich
dětí nebo rodičů...
Každý člověk má svůj osobní sen o životě, a tento sen se liší od snů všech
ostatních lidí. Naše sny jsou ovlivňovány našimi názory a zkušenostmi.
Proto mají různí lidé různé sny. Když s někým žijeme, můžeme předstírat, že
jsme stejní, že myslíme stejně, cítíme stejně a sníme stejně, ale tak to
není. Jsme prostě dva lidé s různými sny. Každý člověk sní své vlastní sny.
Proto musíme přijmout rozdíl mezi nimi, musíme respektovat sny druhých.
Způsob, jak sníme, ovlivňuje sen, kterému říkáme vztah...
Každý vztah se stává živou bytostí, kterou tvoří dva lidé.
Jako buňky tvoří vaše tělo, tvoří emoce vaše sny. Existují dva hlavní zdroje
emocí: jedním je strach a druhým je láska.
Lze říci, že normální vztah mezi lidmi je založen
z pětadevadesáti procent na strachu a z pěti procent na lásce.

Láska nemá žádné závazky. Strach je plný závazků. Cokoli děláme na cestě
strachu, děláme proto, že to dělat musíme a očekáváme, že druzí něco
udělají, protože to udělat musejí. Jakmile máme nějaký závazek a musíme něco
udělat, okamžitě se tomu bráníme. Čím víc se bráníme, tím víc trpíme. Dříve
nebo později se snažíme svým závazkům uniknout.
Láska však nezná žádný odpor a ničemu se nebrání.
Cokoli děláme z lásky, děláme proto, že to chceme dělat, je to pro nás potěšení.

Láska nemá žádná očekávání. Strach je plný očekávání. Máme-li strach,
všechno děláme jen proto, že si myslíme, že to dělat musíme a očekáváme, že
to druzí budou dělat také. Proto strach bolí. Něco očekáváme, a když se to
nestane, máme pocit, že nám bylo ublíženo - připadá nám to nespravedlivé.
Obviňujeme druhé, že nesplnili naše očekávání. Když někoho milujeme, nic
neočekáváme; cokoli děláme, děláme proto, že to dělat chceme a také ostatní
dělají to, co dělat chtějí. Když neočekáváme, že se něco stane, nevadí nám,
když se to nestane...

Láska je založena na úctě. Strach si ničeho neváží - neváží si ani sám sebe.
Jestliže vás lituji, znamená to, že si vás nevážím. Myslím si, že nejste
schopni vlastního rozhodnutí. Jestliže musím rozhodovat za vás, nevážím si
vás. Jestliže si vás nevážím, snažím se vás ovládat...

Láska je bezohledná; nikoho nelituje, ale přesto zná soucit. Strach je plný
lítosti; lituje každého. Litujete mě, když si mě nevážíte, když si myslíte,
že nejsem dost silný, abych něco dokázal. Láska si lidí váží. Miluji vás;
vím, že to dokážete. Vím, že jste dost silní a inteligentní, abyste se uměli
samostatně rozhodovat. Nemusím rozhodovat za vás. Jste toho schopni sami.
Jestliže upadnete, podám vám ruku a pomohu vám vstát.
Řeknu vám: "Dokážeš to, dej se do toho."
Tomu se říká soucit a soucit není lítost.
Soucit vychází z úcty a lásky, kdežto lítost vychází ze strachu a nedostatku úcty.
Láska je naprosto zodpovědná. Strach se zodpovědnosti vyhýbá, ale to
neznamená, že je nezodpovědný. Snaha vyhnout se zodpovědnosti je jednou z
největších chyb, které se dopouštíme, neboť každý čin má svůj důsledek.
Důsledky má všechno to, co si myslíme, všechno to, co děláme. Když učiníme
nějaké rozhodnutí, má to důsledek. Když neučiníme žádné rozhodnutí, má to
důsledek, proto je každý člověk zodpovědný za všechny své činy, i když si to nepřeje.


Láska je vždycky dobrosrdečná. Strach je nepřátelský. Máme-li strach, jsme
plní závazků, plní očekávání, vyhýbáme se zodpovědnosti a litujeme se. Jak
se můžeme cítit dobře, když máme takový strach? Máme pocit, že nás každý
zneužívá; jsme rozzlobení nebo smutní nebo žárliví nebo opuštění.

Hněv je zamaskovaný strach. Smutek je zamaskovaný strach. Žárlivost je
zamaskovaný strach. Se všemi těmito emocemi, které vycházejí ze strachu,
můžeme dobrosrdečnost jen předstírat. Nejsme dobrosrdeční, protože se
necítíme dobře, protože nejsme šťastní. Jste-li na cestě lásky, nemáte žádné
závazky a žádná očekávání. Nelitujete sebe ani svého partnera.
Cítíte se dobře, a proto se jste dobrosrdeční.

Láska si neklade žádné podmínky. Strach má spoustu podmínek.
Mám-li strach, miluji druhého jen tehdy, pokud mi dovolí, abych ho ovládal,
pokud je ke mněhodný, pokud odpovídá představě, kterou jsem si o něm vytvořil.
Mám o něm určitou představu, a protože takový není a nikdy nebude, odsuzuji ho a
shledávám ho vinným. Často se za něho stydím, protože není takový, jak si ho
představuji. Trápí mě to a pomalu ztrácím trpělivost. Dobrosrdečnost jen
předstírám. Na cestě lásky nejsou žádné podmínky. Miluji svého partnera
bezdůvodně. Miluji ho takového, jaký je a může si dělat, co chce. Jestliže
se mi nelíbí, jaký je, mohu si najít někoho, kdo se mi líbí.
Nemáme právo nikoho měnit a nikdo nemá právo měnit nás.

Většina lidí žije celý život ve strachu. Zůstávají v manželském svazku,
protože si myslí, že v něm zůstat musí. Mají všelijaké představy o sobě a o
svém partnerovi... Lidé odsuzují druhé, jsou zneužíváni a jeden druhého
pomlouvají. Nutí druhé, aby se mezi sebou nenáviděli. Hromadí se v nich
emoční jed a ten pak předávají svým dětem.
"Podívej se, co mi udělal otec. Nebuď takový jako on. Takoví jsou všichni muži;
takové jsou všechny ženy."

Na cestě strachu máme tolik podmínek, že si vytváříme spoustu pravidel,
která nás mají chránit před emoční bolestí, zatímco bychom neměli mít žádná
pravidla. Tato pravidla narušují komunikaci mezi námi, neboť když máme
strach, tak lžeme. Jestliže partner očekává, že se budeme chovat určitým
způsobem, mám pocit, že mám povinnost chovat se podle toho. Ve skutečnosti
prostě nejsem takový, jak si mě partner představuje. Když jsem upřímný a
když jsem sám sebou, partner se rozzlobí. Já mu pak lžu, protože mám strach
z jeho odsouzení. Mám strach, že mě shledá vinným a potrestá mě.
Každý vztah se skládá ze dvou polovin. Jednou polovinou jste vy a druhou
polovinou je váš syn, vaše dcera, váš otec, vaše matka, váš přítel nebo váš
partner. Každý je zodpovědný za svou polovinu. Ať už někoho milujete
sebevíc, nemůžete být zodpovědní za to, co má v hlavě. Nikdy nevíte, co si
myslí a cítí. Nic o něm nevíte. Tak tomu je, ale co děláme? Snažíme se být
zodpovědní za druhé, a proto jsou naše vztahy založené na strachu a snaze
ovládat druhé.


Snažíme-li se ovládat druhé, znamená to, že k nim nemáme úctu. Znamená to,
že je nemilujeme. Naše láska je sobectvím. Když si druhého nevážím, snažím
se ho ovládat, protože za něj cítím zodpovědnost. Musím ho ovládat, protože
si ho nevážím. Musím za něho být zodpovědný, protože cokoli se mu stane,
může ublížit mně a já se chci vyhnout bolesti. Když vidím, že není
zodpovědný, snažím se ho k tomu přinutit, samozřejmě ze svého hlediska, což
neznamená, že mám nutně pravdu.
To se děje, když máme strach, protože si partnera nevážím, chovám se k němu,
jako by nebyl schopen uvědomit si, co je pro něho dobré a co pro něho dobré
není. Předpokládám, že není schopen se o sebe postarat. Musím se o něho
postarat já. Řeknu mu" udělám to za tebe" nebo "tohle nedělej". Snažím se
potlačit jeho polovinu našeho vzájemného vztahu a začnu rozhodovat o všem.
Když to dělám, kde je pak on? Takže to nefunguje.


Když milujete, dáváte víc, než přijímáte. A samozřejmě milujete sami sebe,
takže nedovolíte sobeckým lidem, aby vás zneužívali. Nechcete se druhému
mstít, ale vyjadřujete se jasně. Můžete například říci:
"Nelíbí se mi, když mě zneužíváš, když si mě nevážíš a když se ke mně nechováš dobře.
Nepotřebuji, aby mi někdo nadával. Neříkám, že jsem lepší než ty, ale mám
rád krásu. Rád se směji, rád se bavím a rád miluji. Nejsem sobecký, ale
nepotřebuji vedle sebe trpitele. To neznamená, že tě nemiluji, ale nemohu na
sebe brát zodpovědnost za tvůj sen. Budeš-li se mnou žít, bude to velice
těžké pro tvého Parazita (tak nazývá M. Riuz program v mysli, systém hodnot,
která nám vštěpila společnost), protože nebudu reagovat na tvé nesmysly. "

To není sobectví, ale sebeláska. Sobectví, strach a snaha ovládat druhého
zničí skoro každý vztah. Štědrost, svoboda a láska udělají z každého vztahu
tu nejkrásnější romanci.




Z knihy Láska, vztahy a přátelství: Ruiz Miguel