neděle 12. ledna 2014

Buddhismus a jeho filozofie

Buddhismus a jeho tajemství



Co má společného Steve Jobs, Tina Turner a Steven Seagal? Jaké je společné tajemství úspěchu známého svalovce, zpěvačky a počítačového génia? Podívejte se na málo známá fakta o způsobu života úspěšných lidí, kteří se zbavili závislosti na tom, po čem většina z nás touží.

Buddhismus není náboženství

Ve skutečnosti je Buddhismus způsob života, mravní a ideová forma, věda ducha, filosofický postoj. Buddha, zakladatel a hlavní představitel Buddhismu, se nikdy neodvolával na jakéhokoliv Boha nebo jinou autoritu tak, jako je zvykem u tradičních náboženství. Buddhisté tyto myšlenky naopak odmítají. Jsou to ateisté.
Lidské hodnoty nebo to, zda je člověk "dobrý", nemají s náboženstvím nic společného. Vůbec. Šťastný život lze prožít i bez náboženství, což církve pochopitelně neříkají. Buddha zásadně odmítl kastovní systém a prosazoval rovnost všech bytostí. Bez bohů, kněží a jiných autorit.

Tolerance jako základ štěstí

Buddhismus tedy narozdíl od náboženství nijak nepotlačuje individualitu člověka, nevytváří cíleně věřící a zachází až tak daleko, že nechává člověku prostor pro jeho vlastní způsob víry. V Buddhismu existuje spousta technik, z nichž ty nejkrajnější by mohly být označovány až jako zneuctívání. Každý si v něm najde a může vzít, co potřebuje. To je mezi náboženstvími něco nevídaného. Buddhisté nejsou nuceni chodit do kostela, modlit se, platit příspěvky nebo dělat věci, se kterými se neztotožňují.
Buddhismus - Nepál

Rovnost všech bytostí

Buddhisté zásadně odmítají jakoukoliv formu ubližování živým tvorům. Počínaje přímým zabíjením přes omezování svobody až po přesvědčení, že jíst maso v podstatě znamená podílet se na zbytečné smrti bezbranného zvířete. Je to logické. Člověk jako prokazatelně přirozený býložravec nemusí zabíjet jakékoliv živé tvory proto, aby přežil. A jiný důvod pro zabíjení neexistuje. Typickým znakem Buddhismu je tedy na prvním místě soucit, etika, nesobeckost a starotlivost o blaho všech bytostí.
Proč buddhisté nejedí maso, když je přirozeností života, že vyžaduje jiné životy, aby přetrval? Je to osobní volba. Každý se musí rozhodnout, jak daleko půjde a jak nízko v potravním řetězci bude chtít zůstat. Čím níže se v něm člověk nachází, tím méně života musí brát, aby udržel ten svůj. Také tím spotřebuje méně zdrojů a nechává je pro druhé.
Buddha zdůrazňoval, že moudrost (intelekt a logické myšlení) by mělo být vyvážené se soucitem. To vede k duchovnímu rozvoji bez nutnosti omezení materiálního pokroku, na kterém je lidstvo závislé. Pokud budeme příliš upřednostňovat intelekt, svět se nikdy nezbaví problémů, ve kterých se utápí. Těmi jsou sobeckost a materialismus, které vedou k válkám, drancování planety a žití na dluh a úkor druhých. Pokud naopak budeme intelekt zcela ignorovat (tedy žít plně srdcem a instinktem), stanou se z nás v podstatě zvířata.
Buddhismus - Nepál

Duše vs. materialismus

Buddhisté cíleně potlačují materialismus, a to až do téměř neuctivé formy. Například těla mrtvých pro ně nemají žádnou hodnotu. V Himalájích, kde je nedostatek stromů pro využití na obřady, jsou těla mrtvých naporcována a hozena supům. Jakmile zvířata oberou maso, tibetští mniši zbylé kosti nadrtí a opět ponechají přírodě. Z mrtvého těla tak nezůstane nic. Materiální věci ani samotné tělo nemá pro buddhisty žádnou hodnotu. To někomu může připadat zvrhlé, jiným naopak sympatické.
Jedna z myšlenek Buddhismu říká, že pokud toužíme po něčem, co není naše, s největší pravděpodobností to nepotřebujeme.

Utrpení jako nutnost

Velkou část Buddhova učení obsahuje nauka o utrpení. To však nehraje v Buddhismu roli nějakých muk, očištění, vykoupení nebo trestů za hříchy, jak se na něj dívají například křesťané. Buddhismus chápe utrpení jako nutnou cestu a součást života. Bez utrpení nelze dosáhnout pokroku a postupu vpřed, má spíš roli tlaku popohánějícího nás za poznáním. Utrpení není žádným trestem za naše provinění. Velmi zjednodušeně lze Buddhův pohled na utrpení shrnout známou myšlenkou "všechno zlé je k něčemu dobré".
Když se totiž zamyslíme nad neštěstím, které nás v životě potkalo, zjistíme, že bez těchto špatných událostí by se nám nepřihodila spousta těch pozitivních, mnohdy zcela zásadních pro náš život. Zkrátka bez utrpení bychom nikdy nedosáhli štěstí, mimo jiné proto, že pocítit štěstí můžeme pouze srovnáním s prožitým utrpením.
Na utrpení se Buddhismus divá i naopak. Například radost z nového auta. Toto materialistické štěstí totiž obsahuje počátek dalšího utrpení. Krátká radost z krásné nové věci časem vymizí. Člověk se nemůže radovat z věci delší dobu, radost vždy omrzí. Naopak se začnou objevovat problémy, auto může někdo poškodit, ukrást, máme strach z havárie či závisti druhých. Člověk tak časem zjišťuje, že čím více hmotných statků má, tím méně je šťastný.

5 zásad Buddhismu

Podobně jako v náboženstvích jsou i součástí Buddhismu zásady, které buddhisté považují za nutné pro šťastný život. Těchto pravidel je záměrně naprosté minimum, pouze pět, a všechna spolu úzce souvisí.
  1. Nezabíjet a nezraňovat živé bytosti
  2. Nepřivlastňovat si věci, které nejsou dávány (nekrást)
  3. Nezneužívat sexuální energii k negativní manipulaci a nenechat se sexuálně ovládat
  4. Vyhnout se zraňujícím řečem, vulgarismům, lžím a pomluvám
  5. Nezneužívat opojné prostředky (drogy, alkohol, cigarety...)
Tato buddhistická pravidla mají dvojí logiku. Společenskou a morální. Jejich dodržování zajišťuje co nejjednodušší fungování lidské společnosti a součinnosti všech lidí. Zároveň také slouží jako obrana před zahlcením mysli a neschopností dalšího rozvoje. Lež, vulgarismy, nepoctivost, násilí a omamné látky totiž zahlcují mysl člověka do takové míry, že není schopen se dále vyvíjet.
Buddhova pravidla však nejsou předpisy, které nám něco přikazují nebo zakazují. Jsou to ukazatele, jenž nám pomáhají uvědomit si, čeho chceme dosáhnout. Odrážejí náš záměr a naše chování. Dodržování Buddhových předpisů tak člověka neomezuje o nic víc, než jejich nedodržování. Místo omezování osvobozují.
Zároveň Buddhismus upozorňuje na nesprávný způsob obživy, která zabraňuje štěstí člověka i prosperitě ostatních lidí. Správné živobytí zahrnuje taková povolání, která neškodí druhým bytostem. Zapovězeno je obchodovat se zbraněmi, živými tvory, masem, lihovinami a jedy.
Přijetím pěti pravidel se z člověka stává buddhista. Přitom to neznamená, že se vzdává příslušnosti k jinému náboženství nebo etnické skupině. Může nadále zůstat křesťanem nebo kýmkoliv jiným. Třeba katolickým Buddhou.